Finalisté 2019

Jan Bružeňák

Jan Bružeňák
písničkář, básník, překladatel, zahradník a donedávna i učitel a průvodce v lesní školce

Že mě baví hudba a psaní jsem zjistil někdy ke konci základní školy. Jako samouk jsem se naučil prvních pár akordů na kytaru od svých rodičů, kteří sice nijak aktivně nemuzicírovali, ale co si pamatovali z mládí, mi pomohlo odstartovat. Dál jsem se učil odposloucháváním z kazet a experimentováním. Krom kytary jsem objevil foukací harmoniku a taky jsem si brnkal na piáno. Do ZUŠky se mi chodit nechtělo, mám rád svůj tvůrčí rytmus, svůj volný čas. Asi bych teď uměl na klavír mnohem líp, a taky pořádně noty, ale inspiraci mi to nijak neomezuje.
Výrazným krokem k autorské tvorbě bylo založení skupiny Šnek v Blansku (v prváku na gymplu). Nejdřív to bylo jen takové blbnutí s kamarádem, ale pak se přidali dobří hudebníci a začala to být celkem seriózní záležitost. Jádro jsme tvořili tři - zpěvák a kytarista Aleš Bláha, Zbyněk Petržela na klávesy a já – tehdy jsem v podstatě neuměl zpívat, děsně jsem se styděl (a spoluhráči se mi pochichtávali, když jsem jim potřeboval sdělit svůj hudební nápad...). Mojí doménou byly hlavně texty (tam jsem zas neměl v kapele konkurenci) a jako nic moc kytarista jsem hrál na basu.
Pak přišlo období studií a mě vítr odvál do nejprve Pardubic a odtamtud do Německa. Tam jsem studoval Waldorfskou pedagogiku, což mi mimo jiné celkem pomohlo se přestat tolik bát hlasově projevovat před lidmi. Múzy mě stále provázely, rok za rokem vznikaly nové písně či básně,které jsem si podomácku zazanamenával a sem tam mě někdo vyzval, abych zahrál – čímž se začala odvíjet má cesta písničkáře.
Na rodnou Moravu už jsem se na dlouho nikdy nevrátil a domovem mi byly střídavě Čechy východní, střední a severní. V Pelhřimově vzniklo mé první dílo, které se dočkalo knižního vydání – veršovaný příběh Pohádka o skřítku Javorovi a víle Konvalince (2009). Na Liberecku, v Jindřichovicích pod Smrkem, potom nastal další výrazný posun díky spolupráci s tehdy rovněž začínající písničkářkou Karlou Salabovou, která dnes vystupuje jako Kaya. Pomohli jsme si tenkrát se víc otrkat na veřejnosti a nebát se jít s kůží na trh – ono zpívat před lidmi o věcech jemných a niterných není jen tak.
Během svého nedávného pražského a poberounského období jsem navázal hudební spolupráci s akordeonistkou a hráčkou na přírodní nástroje Kateřinou Paclíkovou, zpěvačkou Lucií Soljakovou, kontrabasistkou Dianou Šeplavou a klarinetistou Sebastianem Janotou, takže jsem si občas mohl zahrát jako „Jan Bružeňák a Kolektykew“. Doposud sólové písničky se přijemně vybarvily, nové vznikly, a pokud se zadaří zkoordinovat životní cesty nás všech, poskládáme z nich album.
Mezi tím se mi podařilo vydat své první album sólové (Posílám pozdrav, 2017) a učinit tak první nesmělý krok do světa médií. Nabyl jsem nové zkušenosti a už se těším na další nahrávání.
A když už jsem se tak rozepsal, nedá mi to, abych nezmíníl, co mi pomohlo se cítit dobře při zpěvu. Obrovský průlom jsem pocítil po absolvování kurzů CVT – kompletní vokální techniky s výbornými lektory Ditou Kosmákovou a Christianem Koopsem. Od té doby nejen že vlastní písně zvládnu zazpívat, nýbrž si s nimi začínám hrát a svůj hlas si při koncertech užívám (tedy když zpívám, na mluvení si musím ještě zvykat...).

Poslechnout ukázku:
PLG_CONTENT_VOTE_RATING ( PLG_CONTENT_VOTE_VOTE )