Návraty na místa, kde se psala historie, bývají ošemetné. Jméno Lochotín se mezi porťáky vyslovuje takřka s posvátnou úctou a s povzdechem: „Jo, to byly časy.“ A pokoušet se o comeback, byť jednorázový, zrovna tam? Hazard! Hypertrofované sebevědomí! :-D

Jenomže zázraky se dějí – dokud existují skvělí blázni...

Především je potřeba otevřeně říct, že bez odvahy, nasazení a zázemí Zoo Plzeň by se tenhle návrat v čase vůbec nekonal. Byl to právě plzeňský tým, jmenovitě Katka Misíková, kdo přišel s nápadem vrátit Portu epizodně tam, kde zažila svou nejslavnější éru. A pak odvedli obrovský kus neviditelné pořadatelské práce. Zoo Plzeň nebyla jen „hostitelem“, ale rovnocenným partnerem, díky jehož podpoře mohl amfiteátr po letech opět naplno ožít Portou.

Když jsme tuhle akci společně plánovali, houpalo to s námi jako na vlnách — chvíli sebedůvěra, že to bude paráda, chvíli depka, že si dost troufáme, když chceme křísit legendu jménem Lochotín.

A pak jste přišli vy a bylo to TO ONO. Tisícihlasé zpívání, hromové „Umí!“, nekonečný aplaus a atmosféra, ze které běhal mráz po zádech.

DĚKUJEME!

Ze všeho nejvíc vám, divákům a muzikantům, protože jste nás utvrdili v tom, že Porta má pořád obrovský smysl a sílu spojovat. A ještě jednou obrovské díky celé Zoo Plzeň za nápad, pohostinnost a partnerství, díky kterému jsme si všichni mohli splnit jeden velký sen.

Lochotín jsme zažili – a byla to jízda, na kterou budeme ještě dlouho vzpomínat!"