Všichni účinkující na Portě 2026

🏆 Interpretační Porta 1980, 1981, 1987 + Zlatá Porta 2019

Legenda českého bluegrassu, která má Portu zapsanou v DNA. Kapela COP vznikla už v roce 1978 a prakticky okamžitě začala sbírat úspěchy – Portu vyhrála hned dvakrát po sobě (1980 a 1981) a do sbírky si ji přidala ještě v roce 1987. Když se řekne COP, neříká se „pamětníci“, ale trvalá hodnota.

Začátkem 80. let část kapely emigrovala do USA a Kanady, ale COP nezmizel ze scény. Díky Míšovi Leichtovi se znovu nadechl, projel bluegrassové přehlídky i koncertní pódia a postupně se stal stálicí všech důležitých festivalů u nás. Popularita, která nepřišla náhodou a nezmizela s módní vlnou.

V roce 2002 získal COP cenu Anděl v kategorii Folk & Country (za rok 2001) a o několik let později oslavil 30 let existence vyprodanou pražskou Lucernou, ze které vzniklo dvojalbum COP: XXX. V roce 2019 kapela převzala Zlatou Portu – symbolické potvrzení výjimečného místa v historii festivalu i žánru.

COP ale rozhodně nežije jen ze slavných kapitol minulosti. Nejnovější album Tajný přání vyšlo v létě 2025 a potvrzuje, že tahle kapela má pořád co říct – s lehkostí, muzikantskou jistotou a radostí z hraní, která se nepředstírá. Na Portě se tak potkáváme s kapelou, která u toho byla, když se psaly dějiny, a zároveň je pořád aktivně dotváří.

🏆 Interpretační Porta 1993

Bluegrassová kapela, která si už od konce 80. let jde vlastní cestou. Nová sekce vznikla v roce 1988 a od samého začátku stavěla především na autorské tvorbě – s otevřeností k modernějším proudům bluegrassu a s chutí míchat do nich vlivy jazzu, rocku, undergroundu nebo třeba inspiraci kapelou New Grass Revival. Na scéně se rychle profilovala jako formace, která se nebojí experimentu, ale zároveň neztrácí kontakt s publikem. Jejich koncerty mají spád, energii a nechybí jim ani nekonformní humor, který k Nové sekci neodmyslitelně patří.

Pro Portu má kapela zvláštní význam: v roce 1993 získala Interpretační Portu, tehdy nejprestižnější ocenění festivalové soutěže. Právě v tomto období se začala formovat podoba Nové sekce, která dokázala propojit „divočejší“ přístup s tradičnějším bluegrassovým cítěním – a najít rovnováhu mezi volností a řádem. V průběhu let se kapela personálně i zvukově vyvíjela, koncertovala doma i v zahraničí a vydala několik alb, na nichž se střídá vlastní tvorba v češtině s anglickým repertoárem určeným především pro zahraniční publikum. Společným jmenovatelem zůstává radost z hraní, otevřenost a chuť posouvat bluegrass mimo zažité škatulky.

🏆 Interpretační Porta 2018

Tereza Balonová patří k nejvýraznějším hlasům domácí písničkářské scény. Od svých začátků má dar psát písně, které dokážou být intimní i silné zároveň — ať už stojí na velkém pódiu, nebo v malém klubu. V poslední době se ještě víc obrátila k akustickému zvuku: její album Lampiony (akusticky) ukazuje, jak přirozeně se jí daří pracovat s prostorem, dynamikou a jemnými nuancemi.

Její koncerty mají atmosféru, která nepotřebuje velká gesta. Stačí kytara, hlas a způsob, jakým umí vyprávět. A právě proto se na Portu 2026 těšíme — Tereza dorazí v nejlepší formě, s hudbou, která se pro festivalový amfiteátr hodí víc než kdy dřív.

🏆 Interpretační Porta 2006, 2007

Jihočeská kapela Epydemye patří od svého vzniku v roce 2006 k výrazným tvářím současné folkrockové scény. Hned v prvních dvou ročnících své existence získala Interpretační Portu (2006 a 2007) a už tehdy bylo jasné, že se objevila kapela s mimořádným autorským tahem i koncertní energií.

Významným milníkem v jejich tvorbě je album Kotlina (2015), za které získali žánrového Anděla. Monotematická deska zpracovává příběhy osobností československých dějin 20. století — a skladba Milada, věnovaná posledním chvílím Milady Horákové, patří dodnes k nejsilnějším písním českého folku vůbec.

Následné album Milé děti (2019) si vysloužilo nominaci na žánrového Anděla a potvrdilo, že Epydemye dokážou citlivě spojit silná témata, osobitou poetiku i moderní folkrockový zvuk. V roce 2021 kapela představila desku Prosklený nebe, inspirovanou pobytem v neratovském kostele. Stejně jako předchozí dvě alba vznikla pod producentským vedením Dalibora Cidlinského, se stálým hudebním hostem Josefem Štěpánkem.

V roce 2025 Epydemye vydala svou šestou studiovou desku Dosebe, na které dále rozvíjí svůj charakteristický zvuk postavený na vícehlasech, energických aranžích a silném autorském rukopisu.

🏆 Interpretační Porty z let 1983, 1984 (se skupinou Sem tam).

Pavlína Jíšová je zpěvačka, textařka a skladatelka, kterou česká hudební mediální scéna právem označuje jako „první dámu českého folku“. V 80. letech vystupovala se skupinou Sem Tam, se kterou získala dvakrát ocenění na festivalu Porta.
Následovala tvorba se sestavou Žalman & spol. a poté angažmá v kapelách jako Nezmaři či vlastní projekty. V současnosti vystupuje ve formaci Pavlína Jíšová & BOHADLO nebo se skupinou BABABAND. Pěveckou stopu doposud zanechala téměř na osmdesáti albech české produkce.

Proč ji nepřehlédnout →

• Její hlas patří k těm, kterým rozumí zvlášť posluchači srdcem — písně často nestaví na okázalosti, ale na opravdovosti.
• Autorsky se podílí na většině své tvorby (hudba i texty) a její skladby si zpívají i jiní interpreti.
• Její kariéra je zárukou nezastřeného, poctivého folku s kontinuálním posunem.

🏆 Interpretační i Autorská Porta 2022

Když v roce 2022 na Portě poprvé vystoupili, bylo to jako když do kempu přiletí hurikán. Publikum nejdřív jen nevěřícně zíralo, pak se zvedlo z lavic a tleskalo vestoje. A když si VeHiBa odnesla rovnou obě Porty – za zpěv i za autorskou tvorbu – bylo jasné, že se zrodila nová festivalová jistota.

VeHiBa totiž není kapela, která by se snažila zapadnout. Míchají folkrock, blues i latinské rytmy, ale především hrají po svém. Kytarista Aleš Vosáhlo má dar psát melodie, které se vám okamžitě nastěhují do hlavy, a Veronika Bartošová… ta vás buď rozpláče, nebo rozesměje – občas obojí najednou. Na pódiu působí jako bouřka, co strhne všechno kolem, ale nikdy neztratí upřímnost ani nadhled.

Od vítězného roku 2022 se na Portě objevili ještě dvakrát a pokaždé odcházeli za potlesku vestoje. A když v roce 2025 v Lesním divadle pokřtili své první album První, bylo jasné, že tahle kapela má Portu zkrátka v srdci – a Porta zase je.

🏆 Interpretační Porta 1981, 1984, 1985 (s kapelou Máci) Autorská Porta 1987, Zlatá Porta 1986 (s kapelou Hop Trop)

Jaroslav Samson Lenk patří k Portě stejně samozřejmě jako kytara k ohni. Od konce 70. let stojí za řadou písní, které zlidověly, i za kapelami, které definovaly éru českého folku – od Máci přes Hop Trop až po Samson & jeho partu. Na pódiu dokáže být vypravěčem, bavičem i filozofem v jedné osobě, a jeho humor funguje stejně dobře pro pamětníky jako pro novou generaci posluchačů.

Jeho koncerty mají jedinečnou atmosféru: chvíli se smějete, chvíli tiše posloucháte, a než se nadějete, zpíváte s ním refrén, který znáte od dětství. Samson prostě umí udělat z písničky zážitek – a z Porty místo, kam se každý rok rádi vracíte.

🏆 Interpretační Porta 2008
Tři hlasy, jedna duše a jedno velké tajemství. Přelet M. S. je úkaz, který se vymyká všem tabulkám. Toto dámské vokální trio (ve složení Romana Tomášková, Jana Ježková a Romana Žežulková) se na scéně pohybuje už přes dvě desetiletí, ale i po tak dlouhé době si dokážou udržet jednu zásadní záhadu – co přesně znamená ta zkratka v jejich názvu.

Hudební ekvilibristika s nadhledem

Jejich projev stojí na neuvěřitelně čistém vícehlasém zpěvu, který se s lehkostí pohybuje mezi folkem, swingem a jazzem. Nečekejte ale žádnou suchou interpretaci. Přelet M. S. je pověstný svým humorem, ironií a schopností glosovat ženský svět i každodenní realitu s odzbrojujícím vtipem.

Proč je vidět na Portě?

Protože Přelet M. S. přináší na scénu inteligenci, nadhled a interpretační úroveň, která bere dech. Jejich koncerty nejsou jen o hudbě, ale o společném zážitku, kde se vteřinu po dojetí z krásného trojhlasu budete nahlas smát jejich další pointě. „V jejich podání je hudba radost i řemeslo v té nejčistší podobě. A ten název? Možná se ho dozvíte právě letos v Řevnicích... nebo taky ne.“

Když se řekne „První dáma české country“, je skoro zbytečné dodávat cokoliv dalšího.
Věra Martinová se s Portu spojila prakticky na začátku své kariéry – a sama si tu postupně vyzkoušela všechno: roli soutěžící, porotkyně i jednu z největších hvězd programu.

Její nezaměnitelný hlas, precizní kytarová hra a cit pro melodii ji vynesly mezi absolutní špičku české country scény. Za svou kariéru vydala řadu úspěšných alb, má na kontě nespočet hitů a spolupráci s významnými hudebníky i autory. Zároveň se nikdy nebála vykročit mimo čistý country žánr – a právě tahle otevřenost a muzikantská poctivost z ní udělaly osobnost, která přemosťuje generace.

Pro jubilejní Portu si chystá komorně laděné vystoupení.
Těšte se na skutečný zážitek s ikonou, která k Portě neodmyslitelně patří.

🏆 Interpretační Porta 2005

Pardubickou kapelu Marien jsme si zvykli vnímat jako jednoho z nejvýraznějších představitelů současného českého folku. Sami sebe s oblibou řadí mezi „mladé kapely“ – a vlastně proč ne, vždyť je jim teprve 21 let 😉 Za tu dobu stihli pět řadových alb (plus jedno live) a postupně si vybudovali pověst formace, která spojuje silné autorské písně s precizním vícehlasem a nakažlivou koncertní energií.

Základ repertoáru tvoří tvorba Víti Troníčka, která se opírá o melodické linky, poctivou akustickou práci a cit pro atmosféru. Marien v sobě mají dostatek svěžího „nového větru“, aby působili aktuálně, ale zároveň se pevně hlásí k tradici folku, country a trampské hudby. Právě tahle kombinace je drží blízko srdcím jak mladšího publika, tak pamětníků starých dobrých portovních časů.

K jejich zásadním milníkům patří vítězství v Interpretační Portě 2005 a rychle vyprodaný Velký sál pražské Lucerny v roce 2024 — což je meta, na kterou v žánru nedosáhne každý. Na pódiu jsou jako doma: uvolnění, sehraní, s pověstným „rodinným“ humorem, který odlehčí i ty nejvážnější písně.

Marien jsou kapela, která nestaví na efektech, ale na upřímnosti, hlasu a řemesle. A právě proto se k nim publikum stále vrací..

🏆 Interpretační Porta 2007, 2010

Když středověké balady ožívají energií dneška 🏰✨

Zapomeňte na statické historické koncerty. Brněnská formace Quanti Minoris přiváží do Řevnic unikátní hudební svět, ve kterém se poezie Francoise Villona a středověkých anonymů potkává s moderním, energickým pojetím folku. Jejich vlastní styl, pro který se vžil název „Hradrock“, je především o barvitosti, rytmu a úctě k poctivému řemeslu.

Na co se můžete těšit? Zážitek pro uši i oči. Kapelník Zdeněk Němeček ovládá neuvěřitelný arzenál replik historických nástrojů – od loutny a fléten až po tajuplnou šalmaj, křivý roh nebo gemshorn. Tyto archaické zvuky jsou citlivě „přepasírovány“ přes pevný rytmický základ, který dává starým písním nečekaný drajv a šmrnc.
Ověřená kvalita: Quanti Minoris jsou na Portě doma. Svou sbírku ocenění (včetně interpretačních Port z Jihlavy i Řevnic) letos doplňují i o čerstvé novinky – v roce 2024 vydali nové album Balady nejen Villonovy II. Přijďte si poslechnout, jak skvěle může znít historie, když se jí chopí špičkoví muzikanti s citem pro atmosféru i folkovou duši.

🏆 Autorská Porta 1979, 1981, Zlatá Porta 1981

Legendární trampský a folkový písničkář, jehož hlas i písně provázejí české toulavé duše už desítky let. Vojta „Kiďák“ Tomáško začínal v sokolovském Plížáku a později se stal zakladatelem a výraznou osobností loketských Roháčů, se kterými hrál od roku 1975 do roku 1984. Právě jeho autorské písně tvoří dodnes jeden z pilířů jejich repertoáru.

Kiďák je držitelem několika Port, autorem téměř tří set písní a textů a také celé řady humorných povídek, které nesou jeho typický rukopis – laskavost, pozorovatelský talent a nadhled. Jeho tvorba oslovila i další interprety; mimo jiné píše i pro Věru Martinovou.

Dnes vystupuje především sólově a jeho koncerty patří k těm, na nichž se čas zpomalí a kde slova i melodie dopadají s přesností, kterou může dát jen celoživotní zkušenost.

Na Portě je Kiďák doma. Ať už jako účinkující nebo jako autor, jeho jméno patří k těm, která jsou s historií festivalu pevně spojená.

Třicet let na scéně – a pořád s lehkostí, kterou by jim mohla závidět leckterá mladší kapela. Pražský Monogram patří k tomu nejlepšímu, co u nás v oblasti akustické a bluegrassové hudby dlouhodobě vzniká. Jejich zvuk stojí na precizní instrumentální souhře, silných melodiích a autorských písních, které se většinou hlásí k angličtině – ale mluví univerzálním jazykem emocí.

Kapelu tvoří čtyři výrazné osobnosti: Jaromír Jahoda (banjo, zpěv), Zdeněk Jahoda (mandolína, zpěv), Jindřich Vinkler (kytara, zpěv) a Erik Banič (kontrabas, zpěv). Právě kytarista Jindra Vinkler je autorem většiny repertoáru, který doplňují originální instrumentálky ostatních členů.

Monogram má za sebou desítky let koncertování doma i v zahraničí, opakovaná ocenění České bluegrassové asociace i Evropské bluegrassové asociace EBMA a vystoupení na prestižních festivalech – včetně dvou účastí na IBMA v americkém Nashvillu. Spolupracoval s řadou výrazných osobností české i světové hudební scény a jeho diskografie dnes čítá šest alb, z nichž hned tři byla vyhlášena Albem roku. Tím zatím posledním je plně autorská deska Simple Man.

Na Portě je Monogram doma – a na pódiu potvrzuje, že špičková akustická hudba nestárne. Jen se s lety dál zpřesňuje.

🏆 Interpretační i Autorské Porty z let 1981–1983, 1987, a Zlatá Porta 1985 (s kapelou Poutníci).

Když se řekne moderní český bluegrass, většina lidí si vybaví právě Roberta Křesťana a Druhou trávu. Kapela, která vznikla v roce 1991 po Křesťanově odchodu od legendárních Poutníků, si od začátku razila vlastní cestu – na pomezí amerického folku, country, rocku i jazzu, s texty, které dokážou být drsné i křehké zároveň.

Robert Křesťan má dar vyprávět písně tak, že se z nich stávají malé literární světy. Jeho autorský rukopis je nezaměnitelný a spolu s virtuózními muzikanty, jako je Luboš Malina nebo Luboš Novotný, tvoří soubor, který obstojí na pódiích v Nashvillu stejně jako v Lesním divadle v Řevnicích.

Za víc než tři desetiletí existence má Druhá tráva na kontě desítky alb, ocenění doma i v zahraničí a stále novou energii, kterou přináší každé vystoupení. Na Portě 2026 zahrají jako kapela, která ovlivnila celé generace muzikantů – a přitom pořád hraje s vášní, jakoby stála na scéně poprvé.

🏆 Interpretační a Autorská Porta 2008

Xindl X je autorem, který si svou pozici na české hudební scéně vybudoval kombinací humoru, nadhledu, civilního přístupu a chytrých textů, které se nebojí říct věci naplno. Za roky koncertování s kapelou i sólo posbíral zkušenosti, díky nimž dnes dokáže přehodit výhybku kdykoli je potřeba — od velkých festivalových pódií až po komorní prostředí, kde vynikne syrovost jeho písní.

Na Portu 2026 dorazí v akustické poloze, jen s kytarou. Je to ta varianta, která připomíná jeho úplné začátky a zároveň ukazuje, jak silný je jako autor i interpret bez dalších aranží. Písničky jdou napřímo, bez ozdob — a právě takhle je chce Porta slyšet.

🏆 Interpretační Porty z let 1983, 1984, a Zlatá Porta 2016.

Českobudějovická kapela, která už více než čtyři desetiletí patří k jistotám českého folku. Na kontě mají sedmnáct alb, stovky koncertů a generace posluchačů, pro které se jejich vícehlasy staly synonymem dokonalé souhry.

Nezmaři nikdy nestavěli na okázalosti – jejich síla je v čistotě projevu, preciznosti a přirozeném souladu hlasů. Písně jako Bodláky ve vlasech, Písek nebo Růže se nepochybně staly součástí domácí folkové klasiky.

🏆 Interpretační Porta 1987 (se skupinou Kamelot), Autorská Porta 1988.

Roman Horký je výraznou postavou české folkrockové scény — kytarista, textař, skladatel, aranžér, producent a zpěvák s nezaměnitelným hlasem. Zakládající člen a frontman legendární skupiny Kamelot, kterou založil už v roce 1982.
Během své dlouhé kariéry vytvořil více než 300 skladeb, které často znějí jako deníkové záznamy jeho duše — radosti, vnitřní zápasy, naděje i nostalgie.
Kromě Kamelotu je také zakladatelem Kytarové dílny Romana Horkého, projektu, ve kterém sdílí své zkušenosti s dalšími kytaristy a inspiruje novou generaci hudebníků.

🏆 Interpretační Porta 1968.

Když se řekne Zelenáči (nebo Greenhorns), většina fanoušků si vybaví jednu z nejzásadnějších kapel v historii české country a bluegrassu. Formace, která vznikla už v roce 1965, přinesla k nám americký sound dřív, než tady vůbec existoval pojem „country scéna“, a stála u zrodu celého žánru, jak ho známe dodnes.
A s Portou je spojuje opravdu dlouhá historie — už na jejích prvních ročnících v letech 1967 a 1968 patřili mezi nejúspěšnější kapely.

Časy se mění — a stejně tak i sestavy.
Zelenáči, kteří vystoupí na letošní Portě, nejsou původní sestava; ostatně, původních členů dnes nenajdeme v žádné z pozdějších verzí kapely. Přesto nejde o žádné „nováčky“. Služebně nejstarší člen současné sestavy působí u Zelenáčů už od roku 1974, takže i tahle parta nese v rukopisu víc než půl století tradice.

Po roce 1989 se historická kapela rozdělila na dvě paralelní větve. Jedna se formovala kolem Honzy Vyčítala a ukončila činnost po jeho odchodu. Druhá — dnešní Zelenáči — pokračuje s původním repertoárem, charakteristickým zvukem i přístupem, který kapele zajistil status legendy.
Na Portu tak přijíždí kapela, která s respektem udržuje jméno Zelenáčů při životě: poctivá country, banjo, mandolína, vokály a písničky, které formovaly celé generace. Důkaz, že některé značky nejsou jen o tom, kdo zrovna stojí na pódiu — ale o hudbě, která trvá.