Pokud je Martina vysokooktanový tryskový motor, pak je její muž Aleš Hrbek naprosto vědomou a nezbytnou protiváhou. Aleš totiž zastává životní filozofii, že spěch není zdravý, a v jejich tandemu tak funguje jako spolehlivá záchranná brzda. Se svým dobře zahraným výrazem flegmatika mistrovsky mate tělem – zatímco nezúčastněný pozorovatel by mohl nabýt mylného dojmu, že Aleš je v Martinině uragánu jen pasivním pasažérem, ve skutečnosti se zenovým klidem filtruje nápady a hlídá, aby se z té energie nestala neřízená střela.
Tento svůj dar „nemanipulovatelné rozvahy“ Aleš naplno využívá i v dramaturgické radě Porty a současně i jako předseda finálové poroty v Řevnicích. Roli spravedlivého arbitra bere Aleš natolik vážně, že mu na ni standardní „pracovní“ doba nestačí. Často ho lze zastihnout ještě dlouho po skončení oficiálního programu, jak s kolegy a muzikanty v hluboké noční debatě poctivě zvažuje výkony všech soutěžících. Do těchto analýz se obvykle zabere tak důkladně, že je pro něj ubytování v Řevnicích téměř nadbytečným luxusem – spánek totiž v jeho hodnotovém žebříčku stojí až daleko za svědomitým rozborem portovního dění.
Zkrátka, Aleš je pro Portu nepostradatelný. Dodává nám totiž to nejdůležitější: odborný vhled, klidnou jistotu a nadhled člověka, kterého jen tak něco nerozhází.
