V naší nové rubrice o nepostradatelných součástkách portovního soukolí teď zdánlivě přeskočíme několik šarží. Ale nenechte se mýlit – na festivalu je zvukař absolutním pánem nad životem a smrtí. Nebo přinejmenším nad tím, jak bude znít váš oblíbený interpret a jestli si z Lesního divadla odnesete zážitek, nebo jen pískání v uších.

Kája je sice služebně nejmladším členem našeho tvrdého jádra, ale všichni máme pocit, že k nám patří od nepaměti. Do party totiž zapadl s takovou lehkostí, jako by byl součástí řevnického inventáře už v dobách, kdy se Porta do Lesního divadla teprve stěhovala.

Role festivalového zvukaře vyžaduje svatou trpělivost a sluch, který odhalí i praskání kloubů v druhé řadě pod pódiem. Kája tuhle preciznost a cit pro detail denně brousí ve svých studiích Another Sound a White Wolf, kde se stará o to, aby hudba zněla přesně tak, jak autoři zamýšleli. U nás v týmu to pak všechno zvládá s klidem, který je u profese „v první linii“ obdivuhodný. Zatímco muzikanti ladí struny a diváci formu u stánků, on musí v hlavě ukočírovat tisíc drobností – od každého kabelu na pódiu až po výsledný zvuk, který se nese divadelním ďolíkem.

I když Káju najdete nejčastěji schovaného za hradbou monitorů, jeho práce je tou nejhlasitější vizitkou celého festivalu. Je to profík, o kterém v podstatě nevíte, dokud všechno funguje perfektně. Proto si obvykle až v neděli odpoledne uvědomíte, že tady někde přece musí být zvukař ;-) A to je u zvukaře ta největší možná poklona.