Roman je úkaz. V civilním životě vážený (i obávaný) pan docent, který na Jihočeské univerzitě přednáší studentům. Na Portě? Tady je to naše ‚časovaná mina samonášlapná‘ a hlavní motor všeho, co má kola, ruce nebo nohy. Roman je člověk, pro kterého neexistuje podřadná práce. V jednu chvíli s ním konzultujeme marketingovou strategii a o deset minut později ho potkáte, jak vleče pivní sudy (tiskárnu, 5 tun nákupu - dosaďte dle libosti).
Jeho pověstné ‚přeháňky‘ jsou už pevnou součástí portovního koloritu. Ano, Roman bývá slyšet. Hodně slyšet. Ale my, co ho známe, víme, že tenhle pes, co tak hlasitě štěká, by pro Portu i pro nás dýchal (kdyby mu tedy zbylo dost dechu mezi těmi peprnými výrazy). Pod tou hlučnou slupkou se totiž skrývá to nejzlatější srdce a neuvěřitelná obětavost.
Roman pro vás rozesílá newslettery, funguje jako ta nejvstřícnější zákaznická ‚potvora‘ na podpoře, nakupuje, zařizuje a klidně vám i uvaří (a pak se vás, s vařečkou v ruce, sugestivně zeptá, jestli vám chutnalo). Je to zkrátka naše neřízená střela, kterou milujeme právě proto, jaká je. Protože bez Romana a jeho decibelů by Porta sice byla o něco tišší, ale rozhodně o hodně chudší.
