Pokud máte pocit, že v okolí Martiny Hrbkové podezřele rychle utíká čas, není to porucha časoprostoru. To je jen Martinino životní tempo. Martina je totiž ztělesněním multitaskingového uragánu – v jedné vteřině moderuje, ve druhé vymýšlí strategii pro sociální sítě a ve třetí už pravděpodobně organizuje oblastní kolo v Brně, i když je zrovna v Řevnicích.

Jejím hlavním poznávacím znamením je projev. Martina dokáže formulovat myšlenky s takovou kadencí, že by se i kulometčík zastyděl. Má to jen jeden drobný háček: občas se do toho vlastního řečového proudu zamotá tak mistrovsky, že na konci věty už nikdo (včetně jí samotné) netuší, kde byl začátek. Ale to nevadí! Ta energie, se kterou se z toho propletence vymluví, je natolik nakažlivá, že jí stejně všichni zatleskáme.

U Hrbků se navíc komunikace řídí zvláštními pravidly. Máme vyzkoušeno, že když položíte otázku jejímu muži Alešovi, Martina odpoví dřív, než on stihne vůbec pohnout bradou. Ne že by Aleš neměl co říct, ale Martina prostě ví, že vteřina ticha je v rozhlase i v životě nevyužitý prostor.

Její záběr je pro běžného smrtelníka nepochopitelný. Organizátorka, moderátorka, spojka mezi generacemi (protože u Hrbků muzicírují a soutěží úplně všichni) a k tomu ještě stíhá hrát v kapele Přístav. Máme podezření, že Martina byla v minulém životě buď dispečerem letového provozu, nebo perpetuum mobile.

Bez Martiny by Porta sice byla míň hektická a Aleš by se občas dostal ke slovu ;-), ale festivalu by chyběl ten správný vysokooktanový pohon, který nás všechny nutí držet krok a modlit se, aby nám v tom jejím tempu nedošel dech :-D.