Pokud byste hledali definici pojmu „horror vacui“ neboli strach z prázdnoty, u Zdenka Schwagera neuspějete. Pro něj totiž žádné prázdno neexistuje. Jakmile se na pódiu objeví sebemenší časová trhlina – třeba když kapela ladí, zvučí nebo jen hledá ztracené trsátko – Zdenek nastupuje do akce.

Zdenek je totiž vypravěč. A ne ledajaký. Je to ten typ řečníka, který by dokázal poutavě vyprávět o historii výroby hřebíků i lidem, co přišli na metalový koncert. Máme silné podezření, že kdybychom ho z pódia chtěli vystrnadit dřív, než domluví, museli bychom ho rovnou sestřelit prakem. On se totiž v té záři reflektorů a s mikrofonem v ruce cítí jako ryba ve vodě.

Jeho role na Portě jsou pestré jako program sám: moderátor, člen dramaturgické rady a taky náš dvorní spisovatel-tajnůstkář. Právě dopisuje knihu o Portě, jejíž název střeží přísněji než korunovační klenoty. Možná se to bude jmenovat „Jak jsem je všechny umluvil“, ale to jen hádáme.

A že ho občas na fotkách z porad vidíte se zavřenýma očima v pozici „totální relax“? Nenechte se zmást. Zdenek nespí (tedy, většinou). On jen v té své pověstné vodorovné poloze čerpá síly a ukládá data do své vnitřní kroniky. Dobře totiž ví, že až se zase rozsvítí světla a kapela začne ladit, bude to on, kdo vás svými historkami provede až k dalšímu číslu.

Zdenek je prostě náš hlas. Někdy neúnavný, jindy literárně záhadný, ale vždycky svůj. Bez něj a jeho historek by Porta sice končila o hodinu dřív, ale byla by to ta nejnudnější hodina v roce.